Tereza Pecková
Tereza a její láska k cestování
Cestování provází Terezu už od dětství. Díky rodině měla možnost poznávat různé země i kultury už velmi brzy, což v ní postupně probudilo touhu objevovat svět. Angličtinu se učila už v předškolním věku a postupně se stala přirozenou součástí jejího života.
První zkušenost, kdy se v zahraničí musela spolehnout sama na sebe, přišla už na střední škole. Během dvoutýdenního programu ERASMUS+ v Londýně pracovala v neziskové organizaci a právě tehdy si uvědomila, že by jednou chtěla v zahraničí nejen cestovat, ale i žít a pracovat delší dobu.
Austrálie pro ni byla dlouhodobým snem, ještě předtím se ale rozhodla získat zkušenosti blíž, v Evropě. V irském Dublinu pracovala v gastronomii jako číšnice a barmanka. Pobyt v multikulturním městě, každodenní komunikace v angličtině a setkávání s lidmi z celého světa ji utvrdily v tom, že život v zahraničí je cesta, kterou chce následovat.
Sen o Austrálii si nakonec splnila a strávila tam tři roky, které považuje za zásadní životní období. Pobyt na Gold Coast pro ni znamenal nejen výrazné zlepšení angličtiny, ale také osobní růst, větší samostatnost a nový pohled na životní hodnoty.
Přestože původně plánovala zůstat v Austrálii déle, okolnosti ji přivedly zpět domů. Právě tehdy se rozhodla své zkušenosti využít smysluplně a připojila se k týmu Tutuki, kde dnes pomáhá studentům udělat první krok k jejich vlastní zahraniční zkušenosti. Sama dobře ví, jak náročné může být rozhodnutí vyrazit do neznáma – a jak moc to může člověku změnit život.
Nejodvážnější cesta
Za jednu z největších výzev považuje Tereza sólo cestu campervanem podél východního pobřeží Austrálie. Ještě předtím strávila čtyři měsíce v australském outbacku jako au pair, kde žila s rodinou daleko od civilizace a nejbližší město bylo vzdálené stovky kilometrů.
Na cestu z Cairns na Gold Coast (přibližně 2000 km) se nakonec vydala sama. Neměla detailní itinerář, jen základní představu míst, která chce vidět. Campervan řídila poprvé v životě, ale čekat na parťáka pro ni nebyla varianta. Cestu brala jako dobrodružství a přirozenou součást své cesty k větší samostatnosti.
Projížděla odlehlými oblastmi bez signálu a nocovala mimo civilizaci. Nejnáročnější moment přišel ve chvíli, kdy v jednom kempu zapadla v písku a chvíli se nemohla dostat zpět na cestu. Situaci ale zvládla s chladnou hlavou a po několika pokusech pokračovala dál. Do cíle dorazila bez dalších komplikací – a s pocitem, že dokáže víc, než si myslela.
Nejlepší práce
Během pobytů v zahraničí vystřídala Tereza několik pracovních pozic, převážně v oblasti gastronomie a cestovního ruchu. Nejblíže jejímu srdci však zůstala práce baristky, které se věnovala tři roky v Austrálii.
Káva je pro ni vášní, stejně jako ranní rytmus dne. Brzké otevírací hodiny australských kaváren jí vyhovovaly a prostředí kavárny – vůně čerstvě mleté kávy, pravidelní zákazníci a přátelská atmosféra – se pro ni stalo druhým domovem. Se zákazníky si postupně vybudovala osobní vztahy a bavilo ji také neustálé zdokonalování v latte art.
Velkým benefitem byla i pracovní doba – odpoledne měla volná, což znamenalo jediné: pláž, oceán a surfování.
Nejnebezpečnější okamžiky
Nejtěžší moment její zahraniční cesty přišel ve chvíli, kdy jí v Austrálii vyhřezla ploténka. Postupně sílící bolesti začaly výrazně ovlivňovat její každodenní fungování a nakonec ji přiměly k návratu domů a operaci páteře.
I když to znamenalo předčasné ukončení australské kapitoly, Tereza tuto zkušenost vnímá jako důležitou životní lekci. Naučila ji zpomalit, naslouchat vlastnímu tělu a dát zdraví na první místo – dřív než se pustí do dalších velkých dobrodružství.
