Pavla a její život plný cest
Pavla Gultová se sice v roce 1973 narodila ve Vítkově (okres Opava), ale za své rodné město považuje Svitavy, odkud pochází celá její rodina a kde také od čtyř let vyrůstala.
Studovala gymnázium ve Svitavách, sociálně-právní školu v Pardubicích, angličtinu v Londýně, marketing v Sydney a podnikové finance a obchod na VUT v Brně.
V zahraničí strávila téměř 6 let. Studovala, pracovala, cestovala. Nebála se žádné práce. A že jich v zahraničí vykonávala víc než dost. Působila jako au-pair, uklízečka či pokojská, vyhrála výběrové řízení na žehlení košil :-), udržovala zahrady, byla malířkou-natěračkou, sbírala jablka, vyrovnávala zboží v supermarketu a pracovala v restauraci.
Svou bohatou kariéru v zahraničí završila v roce 2008 jako Marketing Director na škole Milner School of English ve světoznámé londýnské čtvrti Wimbledon.
V Čechách ji nejvíce bavila pozice manažerky studijních pobytů, kterou vykonávala ve službách jiné agentury celých 7 let. Zajímavá pro ni byla také pozice marketingové vedoucí v jedné IT firmě na Vysočině.
Pobyty v zahraničí
- 1996–1998 pracovně-studijní pobyt ve Velké Británii v Londýně
- 1998 čtyřměsíční pracovní pobyt v Německu v Oberammergau,
- 2000–2001 pracovně-studijní pobyt + 10 týdnů na cestách v Austrálii
- 2002 dvouměsíční pracovní pobyt v Severním Irsku v Armagh
- 2006 šestitýdenní cesta po západním pobřeží Austrálie
- 2007 šestitýdenní cesta po západním pobřeží USA
- 2008–2009 pracovní pobyt ve Velké Británii, v Londýně na pozici Marketingové ředitelky na škole Milner School of English
Navštívila školy v následujících zemích:
- Velká Británie – Londýn, Hastings, Brighton, Edinburgh
- Irsko – Dublin, Cork, Galway
- Malta – St. Julian’s, St. Paul’s Bay, ostrov Gozo
- Španělsko – Madrid, Barcelona
- Austrálie – Sydney, Perth
- USA – New York, San Francisco
- Kanada – Vancouver, Toronto
Pavla a její postřehy z cest
Nejodvážnější cesta
Bezpochyby ta první. Psal se rok 1996 a já, vyzbrojena jedinou anglickou frází „Hello, how are you“, vyrazila autobusem do Londýna. Hlava se mi motala z tak velké metropole, mozek vařil z neustálého přemýšlení, jak a čím se vyjádřit. Odvaha skočit do neznáma se vyplatila. Za 3 měsíce jsem se začala pomalu rozmlouvat v angličtině, za rok jsem složila FCE.
Nejlepší práce
Sbírání jablek v Severním Irsku! Voňavé sady, pohled na svět z korun stromů, nad hlavou otevřená obloha (ze které překvapivě nepadal déšť), příjemní lidé. Pohyb a čerstvý vzduch mě činily šťastnou.
Nejnebezpečnější okamžik
Sedíme v pustině v Západní Austrálii kdesi na neplaceném tábořišti. Je tma a my právě dovečeřeli. Zvednu se, abych sklidila ze stolu, a kolena mi podlomí tupá bolest v levé noze, hned vedle malíčku. Ruka mi vyletí leknutím tak, že vyrazím své spolucestovatelce Kláře, která stojí vedle mne, nádobí z ruky. Posvítím si čelovkou na nohu a vidím dvě červené tečky naproti sobě. Mlčky se po sobě všichni podíváme… Had? Ten by tak rychle neutekl. Pavouk!
Jsme cca 400 km od civilizace, nevíme, zda tam někde vůbec najdeme doktora. V noci bychom tuto vzdálenost jeli věky. Jdu si nalít slivovici (do krku i na ránu) a jen pozoruji, jak se mi noha mění v neforemný útvar.
Noc byla dlouhá, ráno už mám horečku a přezdívku „Sloní noha“. Pádíme do Coral Bay. Doktor tam naštěstí je, ihned mi dává první pomoc. Při té příležitosti se dozvídáme, že se na Coral Bay žene cyklón. A cesty jsou ještě odpoledne uzavřeny…
A my tak musíme pár dní zůstat na jednom nádherném místě. Díky, pavouku! 🙂
